Titulek Arpiďák.jpg

Příběhy a reportáže

Zase rozjíždím iBocciu!
říjen 2017

Když jsem kdysi dávno nastoupila úplně prvně do denního stacionáře, byla jsem tam jako klientka téměř sama. S vedoucím Honzou Talichem jsme hráli různé hry, točili jsme filmové scénky. Určitě jste mnozí z Vás viděli na webových stránkách Arpidy či na facebooku video s názvem Invaze kolíčků a Patrikův měsíčník. I teď po letech, když o tom píši, je mi do smíchu. Nicméně po nějaké době do stacionáře přišel klučina, který se věnuje iBoccie. A tak nám o tom vyprávěl, já jsem si zkusila samotnou hru a zaujalo mě to. Postupně se hra ujala a následovaly tréninky, až došlo i na turnaje. Dokonce jsem měla i vlastí tým. Jmenovali jsme se Bonbóni a já jsem dělala kapitánku. No, později mi byla nabídnuta práce v knihovně a tím pádem šla tato hra stranou. Trochu mi to přišlo líto, ale zároveň jsem byla nadšená z nové pracovní činnosti. Ale nyní se na domečku podařilo, že se budou turnaje hrát ve středu. Což je pro mne naprosto ideální, protože chodím do stacionáře jen jeden den v týdnu a to právě ve středu. Takže zase rozjíždím iBocciu. (Petra Velíšková)

ZOO.jpg

Drama v ZOO Ohrada
říjen 2017

Předposlední dubnovou neděli jsme si udělali rodinný výlet do zoologické zahrady na Hlubokou. Je to tam teď docela nově udělané, moc hezké. Počasí nám přálo, a tak jsme si to celé procházkou prošli. Mají tam docela dost zábavných atrakcí pro děti. Je tam taky uprostřed restaurace s výhledem na zvířata. Mimo jiné, jsou tam taky takové desky, kde jsou namalované opice, které mají místo obličejů otvory, abyste se tam mohli vyfotit jako opice. Rozhodli jsme se, že si uděláme společnou fotku. Já jsem však nepochopila systém a celou hlavu jsem prostrčila tím otvorem. Nemohla jsem s ní pohnout ani dovnitř, ani zpátky. Začala jsem trochu panikařit, otevírala a zavírala jsem pusu. I taťka se začal rozhlížet kolem, zda neuvidí někoho, kdo by ty kulisy opic rozřízl. V tu chvíli jsem z toho měla velice nepříjemný pocit. Ale dopadlo to dobře, hlavu jsme nakonec dostali ven. Pokračovali jsme v prohlídce ZOO dál. Mě nejvíce fascinovaly surikaty tím, jaký vydávají zvuk. Surikaty mají zvláštní projev. Připadá mi to jako psí štěkání. Zoo na Hluboké je opravdu velká, doporučuji udělat si tam výlet. Je opravdu o co stát. (Petra Velíšková)

Zážitek z koncertu
říjen 2017

Jak jistě víte, celý loňský rok jsem přispíval svými čtenářskými příspěvky do časopisu Arpiďák. Dnes bych se s vámi rád podělil o kulturní zážitek z přelomu července a srpna letošních prázdnin při pobytu u mé babičky v Třeboni. Stal jsem se divákem živého satelitního přenosu koncertu světově známého skladatele, dirigenta, kapelníka a hudebního producenta André Rieuho. Koncert byl uspořádán k 30. výročí spolupráce Andrého a orchestru Johanna Strausse. Díky přenosu si mohli užít krásný večer stejně jako já i diváci po celém světě. Koncert se uskutečnil na překrásném  středověkém náměstí v Andrého rodném městě Maastrichtu. Speciálním hostem byl v závěru i herec David Hasselhoff. Líbila se mi úžasná atmosféra koncertu se skvěle se bavícími lidmi, kteří neskrývali radost ani slzy dojetí. Pro mne vskutku krásný zážitek. (Martin Kotil)

Do Písku jezdíme každý rok
říjen 2017

Každý rok o prázdninách jezdíme tradičně na výlet do Písku. Jinak tomu nebylo ani letos. To už je taková naše rodinná tradice, kterou jsme snad ani jednou za ta léta neporušili. A tak jsme si tam i jednoho letošního krásného letního dne vyrazili s babičkou, dědou a mamkou na výlet. Když jsme přijeli na jedno z náměstí (v Písku jsou totiž dvě taková malá náměstíčka), zamířili do restaurace U Rajnerů na oběd. Po obědě jsme si procházeli různé místní obchůdky. Mým oblíbeným obchodem je knihkupectví na náměstí. A tam jsme také strávili nejvíce času. Prostě jsem se nemohla od té hromady knih odtrhnout.  Vydržela bych tam klidně celý den! Když jsme se konečně z knihkupectví dostali ven se třemi knihami v ruce, zamířili jsme k nejstaršímu kamennému mostu v jižních Čechách. Už když jsme přecházeli most, uviděli jsme na nábřeží krásně postavené sochy z písku. Téměř u každé z nich jsem se nechala vyfotit. Vždy mi vrtá hlavou, jak ty sochy vydrží třeba déšť? Na nábřeží je jedna kavárna vedle druhé, tak jsme si do jedné z nich zašli. Dala jsem si pravou italskou kávu s Amaretem a šlehačkou. Přinesli mi ji v obrovské sklenici. Byla opravdu výborná. Tímto jsme zakončili náš každoroční výlet do Písku. (Petra Velíšková)

Stěhování
říjen 2017

Moje sestra Kristýna (25 let) a Radim Ježek se budou stěhovat do Zlivi. Docela mě to štve, protože za nimi nemohu jezdit, ale prý nás určitě pojedou navštívit. Tomu moc nevěřím, protože je to daleko. Už teď mě mrzí, jak se sestra odstěhovala od nás s přítelem. Chtěla bych vrátit čas, ale bohužel to nejde. Ale výhoda je, že tam u ní budu mít svůj vlastní pokoj. Což to mám doma taky, to jo, ale mám ho spojený s kuchyní. (Markéta Mondeková)

Na dovolené v Bibione s copánky
říjen 2017

V Bibione to bylo jako každý rok nádherné. Jen co jsme tam dorazili, byla azurově modrá obloha. Bydleli jsme v apartmánu Atolo, který je prostorově větší než ten, ve kterém jsme v předešlých letech pobývali. Od apartmánu jsme to měli pár kroků k moři a bylo to tak trochu i v přírodě. Takže jsme chodili na pláž mezi stromy. Troufám si říci, že to byl kemp, alespoň mi to tak přišlo. Viděla jsem tam zaparkované karavany, u každého piknikové stolečky se židličkami. Opravdu se mi to líbilo. Bylo to fajn, že na nás nepražilo sluníčko hned, co jsme opustili apartmán. Pláž byla krátká, nad námi bylo hřiště pro děti.  Kdekdo by si pomyslel, že tam budou skotačit a vřískat děti. Ale přes týden tam byl docela klid. Takže jsme se v klidu opalovali, užívali si sluníčka a koupali se v moři. Přes poledne jsme chodili na zmrzlinu a něco drobného k snědku. Každý večer jsme chodili na večeře a kouknout se po městě. V Bibione je jedna italsko-česká restaurace, do které rádi chodíme. A tak jsme tam hned první večer vyrazili na večeři. Když jsme se najedli a chystali se pomalu k odchodu, číšník se nás na něco ptal. Jelikož jsme mu nerozuměli, kývali jsme na jeho otázku, jako že ano. Číšník nám naznačil, abychom počkali a někam odběhl. Vracel se s láhví vína, kterou nám předal. Vydedukovali jsme, že se nás ptal, zdali jsme tam poslední den. Další dny jsme raději vyhledávali jiné restaurace. Když jsme šli náhodou tím směrem do města, naší známé restauraci jsme se vyhýbali obloukem. Pokaždé když jsme kolem brouzdali, mě to lákalo tam nakouknout oknem. Příště, abychom si vzali s sebou italský slovník! Na druhou stranu jsme zas zkusili jiné restaurace. Ochutnali jsme kalamáry, to jsou vlastně osmažené kroužky ryby. Podává se to s hranolky a je to výborné! Musím říci, že jídlo v Itálii mi hrozně chutná. Tradičně jsme obdrželi od paní delegátky poukázky na špaget-party. A tak jsme společně ještě se známými, kteří byli také v Bibione na dovolené, vyrazili. Taky jsem si nechala udělat netradiční účes. Tím netradičním účesem jsou afrocopánky. Afrocopánkly jsou vlastně obyčejné copánky, jen jich je na hlavě víc. Je to účes k nezaplacení, vydrží několik týdnů, třeba i měsíc. (Petra Velíšková)

Úspěch Pohodářů v Soběslavi
červen 2017

Jednoho dne kolem osmé hodiny ranní jsme vyrazili z českobudějovického vlakového nádraží směr Soběslav. Tam se konal 1. ročník turnaje v iBoccie O pohár starosty města Soběslav. Turnaje se zúčastnilo 12 týmů, včetně nás Pohodářů z STD v ARPIDĚ. Nejprve jsme sehráli tři zápasy v základní části, kde se tým Pohodářů umístil na druhém místě. Poté jsme postoupili do čtvrtfinále a dostali jsme se nakonec až do finále, kde jsme se potkali s domácím týmem z Rolničky Soběslav. Na tu jsme ve finále nestačili a podlehli jsme 6:1. Tím jsme obsadili celkově 2. místo v turnaji. Vzhledem k tomu, že jsme na turnaj jeli pouze ve třech hráčích, a to Lucie Hovorková, Radek Benýšek a Jakub Smejkal, byl to velký a nečekaný úspěch. Nedávali jsme si velké naděje, proto byl výsledek na konci velmi překvapující. A tak se budeme příště víc snažit, abychom příště získali pohár. Tímto děkujeme organizátorům turnaje a těšíme se na další ročníky. Za tým Pohodářů Radek Benýšek, trenér mužstva. A také děkujeme za skvělou diváckou kulisu.  (Radek Benýšek)
Jenšovský klávesy.jpg
Proběhlo ZUŠ OPEN
červen 2017

V úterý 30. května 2017 se na českobudějovickém náměstí konala akce ZUŠ OPEN. Jednalo se o celostátní happening základních uměleckých škol, který se konal pod záštitou mezzosopranistky Magdalény Kožené. Byl to 1. ročník tohoto projektu. Z českobudějovických ZUŠ se zapojili: ZUŠ Bezdrevská, ZUŠ Piaristické nám., ZUŠ B. Jeremiáše, Druhá soukromá ZUŠ a ZUŠ Vojtěch, ve které zpívám a hraji. Již v pondělí se na českobudějovickém náměstí za tímto účelem stavělo obrovské podium a chystala se profesionální zvuková technika. Celodenní program byl rozdělen do dvou částí. Dopolední program, určený pro základní školy, začínal v 10 hodin. Naše ZUŠ Vojtěch vystupovala v dopoledním programu až v jeho závěru. Zpívali jsme písně: Hodné Štěně od J. Wericha, Tráva od Pavla Helana a Sedm barev máš (to je úryvek z našeho muzikálu Archa nové naděje). Hlavní program happeningu jsme v 17 hodin zahájily my děti ze ZUŠ Vojtěch muzikálem Archa nové naděje. Hlavní program, potažmo celou akci, ukončili účastníci všech ZUŠ zpěvem písně GAUDEAMUS IGITUR. V jeden okamžik tak stálo na podiu více než 200 účinkujících. Myslím, že se 1. ročník tohoto projektu velmi vydařil a doufám, že budu mít v příštím roce opět příležitost se zúčastnit.  (Martin Jenšovský)
Dospěláci se vydali do Pluhova Žďáru
červen 2017

Nejdříve jely sociálně terapeutické dílny …
V pondělí 22.5.2017 jsme my ze sociálně terapeutických dílen vyrazili na týdenní pobyt do Pluhova Žďáru u Jindřichova Hradce. Moc jsme si to užili a prožili jsme spousta zážitků. Například jsme navštívili místní zemědělské družstvo. Také byla možnost se  projet na bryčce tažené koněm, nebo uskutečnit výlet na Červenou Lhotu. Byli jsme i v muzeu letectví a v provaznickém muzeu v Deštné. Ve středu jsme měli odpočinkový den a navštívily nás děti z místní mateřské školky. Připravili jsme pro ně zábavné dopoledne. Například jsme jim ukázali, jak se hraje iBoccia. Děti si mohly i zakopat do míče, pohoupat se na houpačkách a jiné věci. Večer pro nás byla připravená prohlídka místního zámku a taky jsme si mohli upéct buřty a udělat si diskotéku. Pro mě to byla také nová zkušenost. Vyzkoušel jsem si spoustu nových věcí sám. Například jsem za týden najel skoro 10 kilometrů na vozíku s minimem pomoci. Dlouhá léta jsem se školou jezdil na Rožmberk. A proto je dobře, že jsem dostal možnost podívat se na jiné místo a prožít jiné zážitky. Tímto děkujeme majiteli penzionu panu Benešovi. A těšíme se na další spolupráci. (Radek Benýšek)
  
… o týden později tam vyrazil i denní stacionář z Domečku
Letos jsme s Denním stacionářem zamířili do Pluhova Žďáru, kde jsme strávili báječný týden. V pondělí jsme vyrazili vlakem do Kardašovy Řečice na nádraží.  Když jsme vlakem přijeli do Řečice, přesedli jsme si my vozíčkáři na elektrické vozíky, rozdali nám svítící zelené vesty, abychom byli na silnici vidět. Vyrazili jsme s měr Pluhův Žďár. Cesta byla příjemná, jeli jsme krásnými alejemi stromů. Dvě vesnice před cílem jsme zastavili, abychom se občerstvili před cílem. Když jsme dorazili, nestačila jsem žasnout. Bydleli jsme v nádherném obrovském areálu, který jednou půlkou tvořily malé bytečky, ve kterých jsme po celý pobyt bydleli. Druhá polovina byla hospůdka, ve které jsme se velmi dobře stravovali. Po obědě nás pan správce provedl malým nádvořím zámečku, kde se konají například svatby, či různé akce pro děti. V úterý jsme se byli podívat na Červené Lhotě, což bylo asi tak čtyři kilometry pěšky. Na Červené Lhotě jsme si všechno prošli, udělali jsme si v parčíku společnou fotku. Středa byla taková volnější, žádnou túru jsme v ten den nepodnikali. Ráno jsme šli na exkurzi do nedalekého kravína. Odpoledne k nám zavítala na návštěvu Peťa Coufalová, která nám zařizovala ten úžasný pobyt. Petra ovšem nepřijela klasickým autem, nýbrž „hadraplánem“ (prchající stan). Tak jsme se v něm postupně všichni svezli a troufám si za všechny říci, že to byl největší zážitek z celého týdne. Předposlední den jsme měli opět túru. Tentokrát do Deštné, kde jsme se při příjezdu v parném horku občerstvili výbornou točenou zmrzlinou. Pak jsme se vydali navštívit vojenské a provazové muzeum. Osobně mi přišlo zajímavější to provazové.  Zpět do Pluhova Žďáru jsme se všichni naskládali do červené dodávky, kde bylo docela temno. Ale když jsme přijeli a vyložili nás, bylo zase najednou světlo. Bylo to, jako když vás někdo praští klackem do obličeje. Celý pobyt byl skvělý, počasí nám také přálo. Doporučuji vám udělat si tam rodinný výlet. (Petra Velíšková) 
diplom Arpiďák.jpg
ARPIĎÁK uspěl v soutěži časopisů
červen 2017
 
V pátek 28. dubna 2017 vyrazila část naší redakce do budovy Krajského úřadu Jihočeského kraje v Českých Budějovicích, kde se uskutečnilo vyhlášení výsledků soutěže Školní časopis roku 2017. Do této soutěže jsme se s ARPIĎÁKEM totiž letos přihlásili. Když jsme tam dorazili, místnost se již zaplňovala skupinami škol z celého Jihočeského kraje. Ještě nikdy jsem nebyla na takovém vyhlášení, proto mě zaujala místnost, ve které se to všechno odehrávalo. Všichni jsme seděli u půlkruhových stolů. Každý měl před sebou malý mikrofónek, do kterého lidi mohli klást své dotazy. Uprostřed místnosti stál pán, který k nám promlouval a na konci celého dopoledne vyhlásil výsledky. Musím říct a myslím, že se mnou budou souhlasit i kolegové z redakce, pán byl docela kritický. Nejen k nám, ale úplně ke všem, byť se jednalo třeba o fotky či titulky a hlavičky školních novin. Tohle mě mrzelo, protože si myslím, že každý z nás dělá to, co umí. Ale konec dobrý, všechno dobré.  Vyhráli jsme dvě druhá místa v kategoriích Oddílové a klubové časopisy a Webové časopisy a noviny, dostali jsme diplomy a postoupili jsme do celostátního kola, které se uskuteční na podzim v Pardubicích! Doufám, že máte radost stejně jako my. Je to i zásluha čtenářů ARPIĎÁKU, protože kdybyste náš časopis nečetli, už dávno bychom vám nic nepsali.  (Petra Velíšková) 
Navštívili nás kamarádi ze STROOM Dub
duben 2017

Ve středu 22. února 2017 k nám do Arpidy zavítala 21-členná výprava z organizace Stroom Dub. Mají svůj dům v Dubu u Prachatic a více informací o nich můžete najít na www.stroomdub.cz. O Arpidě se dozvěděli od Michala Burdy z praktické školy, který se tam byl podívat, protože tam možná bude jezdit po skončení praktické školy. Měli možnost prohlídky Arpidy, průvodcem jim byl samotný Michal Burda. A díky Martinovi Kotilovi a mě, Radkovi Benýškovi, si mohli také vyzkoušet hru iBoccia, která se jim moc líbila, a dokonce projevili zájem účastnit se jihočeské ligy jako nový tým. Ve Stroom Dub jsou lidé s postižením stejně jako my. Moc se jim u nás líbilo. A proto jim přejme hodně štěstí v životě i při založení týmu iBoccii. (Radek Benýšek)
masopust.jpg
Když se v Dubném slaví masopust
duben 2017


Poslední únorovou sobotu proběhl v Dubném masopust. Občané, kteří celý den chodili v průvodu, se ráno sešli v místní v hospodě. Tam se převlékli do kostýmu, nalíčili se a domlouvali se, jakou cestou se vydají. Jako první šli na obecní úřad požádat paní starostku o povolení k provádění masopustní koledy. Když jim starostka tuto zábavu povolila, radostně  se  vydali  po vsi a už řádili. Chodilo se od chalupy k chalupě, všude dostali něco dobrého k jídlu i k pití. V čele průvodu byl Masopust (to je postava, maska), který všem určoval, do kterého stavení se půjde. U každého se tancovalo, je postava, maska), který všem určoval, do kterého stavení se půjde. U každého se tancovalo, hrála hudba, masky dělaly ten správný rachot. Protože počasí bylo nádherné, svítilo sluníčko, odpoledne pro mě přišla kamarádka a společně jsme šly za maskami. Díky skvělému počasí jsme si s kámoškou zpříjemnily krásné odpoledne procházkou a nakonec jsme skončily u nás doma s kávou a domácími masopustními koblihami. (Petra Velíšková)
Hola, hola Bárovka mě volá!
duben 2017

Milí čtenáři! Nevím, zda se k vám již doneslo, že s koncem tohoto školního roku opouštím základní školu v Arpidě a přecházím do běžné základní školy. Po delším zvažování o přestupu a vybírání vhodné školy zvítězila „Bárovka“. Tak se totiž říká základní škole v ulici J. Š. Baara v Českých Budějovicích. Vzhledem k tomu, že mé fungování a prospívání v 7. třídě ZŠ Baarova nebude jednoduché, pomáhá mi se na vše připravit můj třídní učitel Jiří Merta. Spolu s ním jsem měl možnost absolvovat jeden vyučovací den v Bárovce. O tento můj první kontakt se žáky, učiteli a školou se s vámi chci podělit. Vyučovací den pro mne začal seznámením s panem ředitelem, třídní učitelkou a spolužáky. Po mém vstupu do třídy spolu s panem ředitelem, speciální pedagožkou a panem učitelem Mertou žáci povstali. To mě ohromně překvapilo, neboť jsem toto gesto nechápal a z Arpidy neznal. Dozvěděl jsem se, že tímto způsobem žáci zdraví příchozího učitele. Stejně tak zvonění na začátku a na konci hodiny bylo pro mne velkou novinkou. V Arpidě nám totiž nic nezvoní. Podle rozvrhu jsem byl přítomen hodinám angličtiny, českého jazyka mluvnice a sloh. Díky návrhu pana učitele Merty jsem představil svým budoucím spolužákům v hodině českého jazyka náš školní časopis Arpiďák a prezentoval jsem mou práci redaktora v něm. Byl jsem nesmírně dojat z toho, jak mě přijali moji budoucí spolužáci. Těším se na další zkušební vyučování s nimi. (Martin Jenšovský)
Na plese až do konce
duben 2017

V pátek 24.2.2017 jsme měli v ARPIDĚ ples, který se jako každý rok vydařil přesně podle mých představ. Přijeli jsme mezi prvními. Kapela Brusný kotouče, která nám hrála celý večer, ladila zrovna hudební nástroje. Když jsme se usadili, taťka nám došel pro pití a pozorovali jsme přicházející návštěvníky plesu. Jen co se ARPIDA naplnila, Brusný kotouče zahájily ples svou tradiční písní Brouzdej trávou za tratí. Na plese bylo, tak jako každý rok, pár vystoupení. První tam vystupovali lidičky z chráněné dílny Nazaret, potom tam byli takový dva kluci v kšiltovkách, kteří prováděli na zemi různé triky. Měla jsem tam zase spoustu známých, takže jsem se u stolu příliš nedržela. Vždycky jsem se jela ke stolu napít, něco zobnout a zas jsem frčela dál. Tombola byla formou vstupenek, takže na každém lístku bylo jedno slosovatelné číslo. My jsme sice nic nevyhráli, pro mě ale bylo důležitější si ples užít, pobavit se a zařádit si. To se taky splnilo, moc jsem si to užila! Vydrželi jsme až do konce plesu, což znamená, že se podařil. (Petra Velíšková)
Martin se připravuje na mezinárodní soutěž
únor 2017

Vážení čtenáři, v tomto roce se zúčastním mezinárodní soutěže ve hře na elektronické klávesy. Konat se bude  11.4.2017 na Slovensku v Považské Bystrici.  Tam jsem ještě nikdy nebyl, takže se tam už těším. ZUŠ Považská Bystrica pořádá již 10. ročník soutěže na elektronické klávesy. V rámci soutěže tam budu moci vystoupit jak s individuální hrou, tak i s komorní hrou. Možná nevíte, co si pod pojmem komorní hra představit? Komorní hra znamená, když na jeden nástroj hraje větší počet lidí.  Naše seskupení se jmenuje TRIO, protože na tři klávesy hrají tři lidé. Moji spoluhrající se jmenují Václav Voharčík a Karel Zikeš. V individuální hře hraji sám za sebe svoje skladby. Soutěž je jednodenní, nepostupová a úspěšní soutěžící obdrží zlaté, stříbrné a bronzové pásmo ve své věkové kategorii. A jak vypadá moje příprava na soutěž?  U jednotlivých skladeb, ať už komorních nebo individuálních, si nejdříve prostuduji noty. A to jak levou ruku, tak i pravou. Někdy si i napíšu, jakým prstem tu notu zahraji. Říká se tomu prstoklad. Poté začnu skladbu pomalu spojovat, hrát pravou a levou rukou dohromady.  Když už skladbu umím zahrát, najdu si na klávesách vhodný doprovod (rock nebo pop atd.) a skladbu doplním o výběr vhodného nástroje. Nakonec se musím naučit hrát skladby bez not.   Než s každou skladbou vystoupím, předchází tomu tedy mnoho úsilí a času zkoušení.  Každá soutěž ve hře na klávesy, obzvlášť tato mezinárodní, je spojena s velkou nervozitou. Jsem na sebe zvědav, jak se s tím vším poperu. Budu se snažit podat co nejlepší výkon a držet se mamky slov: "Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se." Tak mi držte pěsti! (Martin Jenšovský)
Bruslení.jpg
Bruslení na českobudějovickém náměstí aneb příhoda s gumovým langošem
únor 2017

V úterý před Vánoci jsme vyrazili s asistentkami a s jednou třídou z ARPIDY na českobudějovické náměstí bruslit. Letos tam totiž zase udělali kluziště pro všechny lidi u adventních trhů. Byla taková ta pravá zima přesně stvořená pro bruslení. Přestože se ledová plocha pro veřejnost otevírala až v 11 hodin dopoledne, my jsme ji měli domluvenou už na desátou hodinu. Takže jsme se v klídku projížděli, pozorovali jsme kolem se procházející lidi, jak korzují po náměstí. Jelikož byla s námi třída učitelek Hanky a Věrky, se kterými se známe již dlouho, bylo příjemné s nimi zase chvilku pobýt. Obě dvě děvčata se u mě prostřídala, prohodily jsme pár vět. Mně osobně to přišlo moc fajn.  V 11 hodin už se začala ledová plocha plnit dalšími lidmi. Já jsem však šla z kluziště o něco dříve, abych si koupila něco k snědku. Měla jsem chuť na langoš. Šly jsme tedy s asistentkou hledat stánek s občerstvením, což nebylo ani trochu těžké. Občerstvení bylo na každém rohu. Když jsme dostaly pochoutku, zdála se nám taková jiná. Já jsem to hned nepoznala, ale zdálo se mi, že je ten langoš gumový. Tak jsme ho šly vyměnit za jiný. Ani druhý kousek nebyl dobrý. Oba langoše byly totiž syrové. Šly jsme tedy o stánek dál a tam už byla pochoutka tak, jak měla být: křupavá, s kečupem, česnekem a navrch strouhaným sýrem. (Petra Velíšková)
Prostě krásné Vánoce a silvestr očima Petry Velíškové
únor 2017

Vánoce utekly jako voda a já bych Vám ráda popsala, jak jsem tyto svátky klidu a míru prožila. Na Štědrý den jsme byli všichni doma, koukali jsme se dopoledne na televizi, kde dávali jednu pohádku za druhou. V poledne jsme si dali tradičně hrachovou polévku s krutóny a hned po obědě jsme se oblékli a vyrazili jsme všichni i s Roxinkou (našim domácím mazlíčkem) ven. Po cestě jsme potkali známé, navzájem jsme si popřáli krásné svátky. Když jsme dorazili z procházky domů, mamka všem udělala punč na zahřátí. Když se už začalo stmívat, šli jsme se pomalu připravovat ke štědrovečerní večeři. U stolu se nás sešlo šest, společně s babičkou a dědou z maminky strany. Před večeří jsme se společně pomodlili a pustili se do jídla. Když jsme dovečeřeli, sestra šla do pokoje pro Roxinku, která měla mezi dárky schovaného buřta. Byla to legrace pozorovat ji, jak se prodírá mez tou haldou darů jen proto, aby si našla také ten svůj pamlsek. Našla ho, našla! I my jsme si postupně rozbalili dárky. Jako každý rok jich bylo mnoho. Potom jsme si ještě dali kávu a vyrazili jsme na půlnoční mši. Letos byla půlnoční brzo, tak jsem také vyrazila. V kostele byla Rybova mše. Musím přiznat, že jsem se sem tam lekla. Ale jinak to bylo hezké zakončení Štědrého dne. Na Boží hod jsme jeli k babi a dědovi do Mříčí na oběd. To jsou zase prarodiče z tatínkovy strany. K obědu jsme měli řízky s bramborovým salátem. Na Štěpána jsme pozvali oboje babičky a dědy pro změnu na oběd k nám. Podávala se krůta s bramborovým knedlíkem. Prostě krásné Vánoce.
Silvestra jsem trávila s rodiči a se známými na Šumavě u našich společných kamarádů. Mají totiž chalupu v Masákově Lhotě. Tak jsme tam společně vyrazili, abychom tam společně strávili ten poslední den v roce.  Když jsme jeli ze zasněžených Budějovic nabalení několika vrstev oblečením, předpokládali jsme, že bude takhle zasněžená i Šumava. Jenomže jak cesta ubíhala, tak s ní spolu pomalu mizelo i bílé království. A skutečně, když jsme dojeli do Masákovy Lhoty, po sněhu nebyla ani památka. U známých na chalupě jsme se po dlouhé cestě občerstvili cukrovím a kávou. Poté jsme se oblékli a vyrazili jsme procházkou na oběd do Elzina Dvora. Je to taková rodinná restaurace. Vaří tam dobře, všichni jsme si pochutnali. Po obědě jsme se ještě rozmýšleli, jestli si nedáme sladkou tečku v podobě horkých malin. Přišel k nám číšník s dotazem, jestli ještě máme přání. Zeptali jsme se ho, jestli mají horké maliny. Když nám odpověděl, že neví, že asi ne, začali jsme se uculovat. Objednali jsme si je tedy na baru a donesli nám je. Příjemně jsme se nasytili a zase jsme šli tou samou cestou nazpátek. Večer jsme trávili na chalupě. Měli jsme spoustu dobrot, prostě všeho.  O půlnoci jsme vyšli před chatu, připili jsme si šampusem a popřáli si ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK. :) (Petra Velíšková)
Motor.jpg
Postoupí MOTOR letos do extraligy?
únor 2017

Vážení čtenáři. Možná to nevíte, ale v Budějovicích je skvělé hokejové mužstvo a ještě lepší hokejoví fandové. A právě letos si všichni přejí, aby se do Budějovic po letech vrátila extraliga. Už v září 2016 začalo základní kolo takzvané WSM ligy. To je druhá nejvyšší hokejová liga v České republice, hned po extralize. Budějovický Motor ji začal utkáním venku, a to na Pražské Slavii, kde podlehl 5:3. Pak zajíždělo mužstvo na led SK Horácké Slavie Třebíč. Zde rovněž podlehlo po tuhém boji 3:2, ale víme, že základní část je dlouhá. Každý tým si na začátku potřebuje sednout, proto dva úvodní zápasy nic neřešily. Základní část trvá 52 kol a končí v polovině února. Poté mají týmy na prvním až šestém místě tabulky volno, protože postupují přímo do čtvrtfinále WSM ligy. V době, kdy píšu tento článek, zbývají do konce základní části dvě kola a ČEZ Motor České Budějovice vede tabulku ligy o pět bodů před druhou Duklou Jihlava. Máme tedy nakročeno ke konečnému 1. místu po základní části. Vedení klubu se netají tím, že by si přálo, aby se v letošním roce podařilo do extraligy postoupit. Tak jednoduché to ale nebude. Nejdříve musí Motor úspěšně projít tzv. play-off, kdy se čtvrtfinále a semifinále hrají na čtyři vítězné zápasy. Pak teprve nastává nejdůležitější fáze sezony. Je to „baráž“, která trvá 12 kol a hrají v ní systémem každý s každým 2 nejlepší týmy WSM ligy a 2 nejhorší týmy extraligy. Kdo po těchto 12 kolech bude v tabulce baráže na prvních dvou místech, ten nakonec postoupí do extraligy. Takže držte všichni palce, aby se to Motoru povedlo.  (Radek Benýšek)
Vánoční koncert Velkého dechového orchestru
únor 2017

Ve čtvrtek 15.12.2016 se v Kulturním domě Slavie konal vánoční koncert Velkého dechového orchestru. Dostal jsem příležitost zazpívat si s tímto velkým hudebním tělesem díky mé učitelce kláves paní Šobové. Ta stála u zrodu tohoto orchestru, zpívá v něm a zároveň celý vánoční koncert moderovala. Program vánočního koncertu byl rozdělen na dvě části. V první části programu zazněly skladby klasické hudby (například Alžbětínská serenáda od R. Bingeho), filmové melodie (např. K. Badelt - Piráti z Karibiku). Ve druhé části programu jsme se přenesli do vánoční atmosféry díky skladbám: Adeste Fideles, Vánoční píseň, Bílé Vánoce a Rolničky. Pomyslnou třešničkou na dortu jsme byly v závěru koncertu my děti s pásmem koled. Byl to pro mne zajímavý zážitek zpívat do mikrofonu a mít za sebou tolik hudebních nástrojů. Slyšel jsem zobcovou flétnu, klarinety, fagot, pozoun, trumpetu a ještě další dechové nástroje. Součástí byl i buben a taky činely. Celý velký sál ve Slávii nám asi minutu tleskal, což mi bylo moc příjemné. Těším se, že si s tímto orchestrem někdy v létě zase zazpívám. Více informací o tomto orchestru můžete najít také na internetu na stránce http://www.vdocb.cz/. (Martin Jenšovský)

Rozsvěcení vánočního stromu v Dubném
prosinec 2016

Tak jako každý rok na začátku adventu se i letos u nás v Dubném již po desáté rozzářil Vánoční strom. Všechno se to odehrálo v neděli 27.11.2016 v podvečer na návsi, kde se sešlo několik našich občanů. Celé to zahájila naše paní starostka, která nám řekla něco o té předvánoční době. Potom k nám krátce promluvil místní pan farář, také on řekl pár vřelých slov. Když oba domluvili, zhaslo se na návsi veškeré osvětlení. Místní děti měly rolničky, kterými když hromadně zacinkaly, rozzářil se stromeček. Atmosféra byla vskutku klidná, pohodová, no prostě vánoční. Hrála nám k tomu, dalo by se říci, domácí kapela Brusný kotouče, samozřejmě nechyběly vánoční písně. Rozdávalo se občerstvení, punč. Ve srovnání s atmosférou v Českých Budějovicích, kde probíhalo rozsvícení v sobotu, to bylo u nás komornější. V Budějovicích byla hlava na hlavě, lidé se tlačili, aby viděli na Vánoční strom. Chci tím říci, že jiná atmosféra je na vesnici, než ve velkoměstě. Mě osobně se líbí ta klidnější. Na závěr bych všem chtěla popřát krásné prožití vánočních svátků a šťastný Nový rok. (Petra Velíšková)

Helan.jpg

Benefiční koncert s Pavlem Helanem aneb zpěvem pro dobrou věc
prosinec 2016

V pondělí 10.10.2016 se v kostele sv. Vojtěcha ve Čtyřech Dvorech v Českých Budějovicích konal již čtvrtý benefiční koncert. Výtěžek z tohoto koncertu bude využit na nákup miniautobusu pro Salesiánské středisko mládeže. Tento rok jsme měli možnost my děti ze Základní umělecké školy Vojtěch zazpívat si se skvělým písničkářem Pavlem Helanem. Pavel Helan je finalista soutěže Československo má talent z roku 2013. Během benefičního koncertu dokázal svým jemným humorem, vtipnými a melodickými písněmi zaujmout široké publikum, od nejmenších dětí až po starší dospělé. Náš dětský pěvecký sbor při ZUŠ Vojtěch už se nemohl dočkat závěru koncertu, kdy jsme společně s ním jako jeho hosté zpívali písně Svatba, Tráva, I Bůh, Zahrádka a Babička. Doporučuji vám najít si některou z těchto písní na youtube a určitě se vám bude líbit. (Martin Jenšovský)

Pracuji ve firmě Swietelsky
prosinec 2016

Jsem Radek Benýšek a po ukončení praktické školy v loňském roce jsem začal chodit do sociálně terapeutické dílny centra ARPIDA. Odtud chodíme na různá pracoviště, jako je třeba KFC, prádelna, McDonald´s, do společnosti VLNA, ke koním, na recepci v ARPIDĚ nebo do kavárny Jiný svět. Já jsem zatím na žádné pracoviště ven nechodil. Ale v listopadu se podařilo pro mě najít příležitost. V úterý 18.10. jsem poprvé šel do nového pracoviště Swietelsky. Swietelsky je firma, která se zabývá stavbou silnic a dálnic po České republice. Chodím tam každý čtvrtek s asistentkou Ivetou Svitákovou. Jsou tam moc hodní lidé. A velmi vstřícní. Prvním a zásadním problémem byla cesta do firmy. Abych se tam vůbec dostal, museli jsme s vozíkem překonat různé překážky a taky strmý nadchod u nákupního centra Möbelix. Ve firmě se mi líbí a lidi tam jsou skvělý. A co tam vlastně dělám za práci? Skartuji staré dokumenty, přepisuji adresy do počítače, vytrhávám staré sponky z papíru a tak podobně.  Dokonce se vyskytl problém s WC. To je sice bezbariérové, ale já jsem se k němu nemohl dostat, protože mi vadilo umyvadlo. To se ale podařilo úplně odstranit a teď už to jde. Tímto děkuji všem zaměstnancům ve firmě Swietelsky. (Radek Benýšek)
Vojenské vozidlo.jpg
Úžasný den s vojáky v Bechyni
prosinec 2016

Dne 29. listopadu 2016 jsme navštívili základnu 151. ženijního praporu v Bechyni. Jelikož jsme si chtěli na vlastní kůži vyzkoušet mnohdy drsný život členů Armády České republiky, tak nás neodradilo ani mrazivé počasí. Po příjezdu jsme se rozdělili na menší skupinky a vyrazili jsme na připravená stanoviště. Nejdříve jsme se dozvěděli o různých druzích nášlapných min a zkusili jsme si je zakopat do terénu tak, aby nebyly vidět. Zajímavé pak bylo i jejich hledání pomocí detektoru kovů. Na druhém stanovišti jsme si vyzkoušeli hledat dalekohledem v našem okolí předměty, které tam nepatří. Některé byly velmi dobře schované, a tak bylo dost obtížné je ve vysoké trávě najít. Velmi poutavé bylo vyprávění vojáků o tom, jaké potřebujeme vybavení, díky němuž bychom mohli v divočině bez větších problémů přežít. Mnohým z nás se také podařilo rozdělat oheň pomocí křesadla a natrhané březové kůry. Jedním z největších dobrodružství byla prohlídka zbraní, házení dýmovnic na terč a projížďka po areálu ve vojenské Tatře. Tento den byl zkrátka pro nás velkým zážitkem a za to náleží všem vojákům velký dík!  A jak hodnotí úžasný den s vojáky v Bechyni další účastníci? Pro Pavla Mikušku byla největším zážitkem rozhodně projížďka ve vojenské Tatře. „Líbilo se mi, jak auto poskakovalo ze strany na stranu. Byla to opravdu velká legrace.“ Petra Böhma překvapilo, jak se umí vojáci maskovat. „Obdivoval jsem je, že jim vůbec není zima. Já se klepal zimou už chvilku po příjezdu na základnu“, dodal Petr. „Jsem rád, že jsem si mohl vše vyzkoušet. Zjistil jsem, že být vojákem je velmi těžká práce“, hodnotí den strávený v Bechyni Honza Zahrádka.  (Zuzana Zajícová a žáci ZŠ7)
poker.jpg
Jak chodím na poker
prosinec 2016

Od nového školního roku chodím každý čtvrtek na kroužek, který se jmenuje poker (čte se to „pokr“). Chodíme do hlavní místnosti sociálně terapeutické dílny v ARPIDĚ. Je nás tam celkem devět a hlavní vedoucí se jmenuje Honza Pejchal. Na pokeru je vždycky zábava. Nikdy se tam nenudím a mamka mi kroužek dovolila. A teď něco o hře pokeru, abyste chápali, o co jde: poker je klasická karetní hra s kartami a žetony. Každý hráč dostane pět karet a může si maximálně čtyři karty změnit. Za tímto účelem jsou dvě kola měnění. Podle počtu vyměněných karet posledního hráče se dávají do hry žetony. Cílem hry je získat co nejlepší sestavu karet. Nejvyšší sestava se jmenuje Královská postupka. Já jsem se zatím dostal do úrovně třetí nejvyšší sestavy. Musím se naučit udržet při hře správný poker face, tedy abych měl správný výraz obličeje. Celkově se mi poker líbí a těším se na další hry. (Martin Jenšovský)
vánoce.jpg
Předvánoční nákupy v Rakousku
prosinec 2016

O státním svátku v listopadu ve čtvrtek jsme vyrazily s mamkou, babičkou a se sestrou do Rakouska na předvánoční nákupy. Jezdíme tam pravidelně, abychom si vybraly něco pod stromeček. Den před tím jsme si připravily všechny věci, abychom se zbytečně ráno nezdržovaly. Přijely jsme do Kaplice, kde si vždycky dáváme kávu. Mamka se ségrou šly pro kávu, my jsme s babi čekaly v autě. Když mi mamka šla pro brčko, které mám vždycky v batohu, otevřela kufr. Batoh tam nebyl, nechaly jsme ho doma! Přemýšlely jsme, co dál. Nešlo ani tak o batoh, jenže já jsem tam měla všechny doklady. Mamka vzala telefon a zavolala taťkovi, jestli by nám ho nepřivezl. Mezitím co jsme čekaly na batoh, popíjely jsme oblíbený nápoj. Já jsem samozřejmě neměla ani brčko. Ale použila jsem brčko z  pitíčka. Když taťka přijel, byly jsme rády. Nakonec jsme si přesedli i do většího auta (což bylo příjemně pohodlné) a pokračovaly jsme v cestě.  Když jsme přijely do Freistadtu, obešly jsme náměstí. Kolem byly obchůdky s módou, tak jsme si je každý pěkně prošly. Když jsme procházely náměstím, zrovna vezli obrovský vánoční strom. Pravděpodobně ho vezli k přípravě na adventní neděli, kdy se na mnoha místech rozsvítí vánoční stromky. Když už jsme měly prošlé všechny obchody, popojely kousek dál, kde byla také obchodní pasáž. V jednom obrovském obchodním domě jsme se potkaly s paní sekretářkou z Arpidy. Náš výlet jsme zakončily tím, že jsme si došly na večeři. Domů jsme přijely až za tmy a z celého dne nadšené. (Petra Velíšková)



Jára Cimrman slaví 50
říjen 2016

Jára Cimrman je fiktivní (vymyšlená) postava univerzálního českého génia vytvořená Jiřím Šebánkem a Zdeňkem Svěrákem. Poprvé se objevil v rozhlasovém pořadu Vinárna u Pavouka v Československém rozhlase právě před padesáti lety. Proto teď slaví. Jára Cimrman má v české kultuře značný ohlas. Po Cimrmanovi, i když je to fiktivní postava, je pojmenováno několik ulic v různých městech a také divadlo. (Markéta Mondeková)

Jelenové.jpg

Radiofest a Jelenové
říjen 2016

Dne 3.9.2016 jsem byla s mamkou na Radiofestu na Výstavišti v Českých Budějovicích. Bylo tam opravdu mnoho lidí a hodně stánků s občerstvením. Vystoupily tam kapely: Jelen, Kryštof, Slza, Miro Žbirka, Xindl X, Mirai. Tentokrát nám dopřálo hezké počasí. Moc se mi tam líbilo, zazpívali jsme si a zatančili, a když nás bolely nožky, tak jsme seděli na zemi jako na správném „fesťáku“. Příští rok se půjdu podívat určitě znova. Už teď se těším na kapely, které tam budou hrát. A mimochodem, náš pan šéfredaktor Šesták a zpěvák skupiny Jelen jsou si podobní jako bráchové. (Markéta Mondeková) 

Novohradské hory.jpg

Týden s nejlepším kamarádem Mírou
říjen 2016

S Mírou se známe už léta. Před 15 lety jsme se seznámili v ARPIDĚ, kam přišel jako voják na civilní službu. A právě tam jsme se spřátelili. Míra pracoval ve školce, spolu jsme se potkávali vždy na chodbě. Pokaždé jsme prohodili jen pár slov nebo jsme si zahráli karty. Když jsme se už trochu lépe poznali, začali jsme společně chodit ven. Podnikali jsme různé výlety. Kino byla první společná akce. Dodnes si pamatuji, jak se nás Míra přišel zeptat, jestli bychom s tehdejší mojí asistentkou s ním nešli do kina. Pavle se moc nechtělo, já jsem však neodmítla a šla jsem. To víte, vrtalo mi hlavou, jak to Míra se mnou zvládne. Zvládl to skvěle. A podobných zážitků pak byla spousta. Pro Míru nebyl problém vyrazit se mnou na výlet, postarat se o mne. O to horší pro mne bylo, když mu skončila civilní služba. Bylo mi z toho smutno. Naštěstí jsme si vyměnili čísla a občas si napsali. Vždycky déle trvalo, než mi odepsal. Myslela jsem si, že se mu buď něco stalo, nebo že na mne zapomněl. Nebylo však tomu tak. Míra se o něco  později začal věnovat stavebnictví a měl spoustu práce a rodinu. Ale sliboval mi, že až postaví dům a bude mít více času, že si mě k sobě vezme. A letos první týden v červenci se to splnilo. S Mírou a s jeho rodinkou jsem si to dokonale užívala. Jezdili jsme se koupat na pískárny, byli jsme na výletě v Nových Hradech. Jedno odpoledne mě Míra naložil a jeli jsme spolu pro něco do Štěpánovic. Můžu říct, že pro něj není nic zatěžko. Skvěle se o mne postaral i bez ohledu na to, že jsem holka. A protože se s kamarádem přes rok nevídáme, tak to byl pro mě nejhezčí týden prázdnin. Počasí nám vyšlo úplně skvěle, ani jednou nepršelo. Večer, když děti usnuly, jsme ještě klábosili. A vzpomínali na to, co jsme všechno spolu prožili. A ze všeho nejvíce mě potěšilo, že mi asi týden po mém odjezdu napsal. Dá se říci, že si teď píšeme častěji, než dříve.  (Petra Velíšková)

S mikrofonem a šekem na ledě
říjen 2016

Ve středu 21.9.2016 proběhlo předání šeku od ČEZ Motoru České Budějovice pro klienty centra ARPIDA. Výtěžek byl z loňských kalendářů, kde byly fotografie hráčů hokejového klubu a rozpis zápasů na rok 2016. Částka činila 30 tisíc korun. Předání proběhlo přímo na ledě hokejové arény při zápase s Frýdkem Místkem. Na ledě jsem byl já (Radek Benýšek), Katka Nováková, Dana Kopecká, Honza Hlaváč a Matouš Grill. Za vedení klubu tam byl Tomáš Kučera, Roman Turek a Stanislav Bednařík. Tímto děkujeme vedení klubu za podporu centra ARPIDA. A těšíme se na další shledání. Takhle nějak podobně jsem to řekl všem návštěvníkům do mikrofonu přímo na ledě.  (Radek Benýšek)

skřítek.jpg

Skřítek u nás doma
říjen 2016

Jednou jsem byla doma a všude bylo ticho. Bylo jaro, venku bylo teplo a okna do zahrady byla otevřená. Najednou jsem uslyšela pisklavý smích. Myslela jsem si, že to byli moji rodiče, kteří seděli venku. Nevšímala jsem si toho, protože jsem si říkala, že si ze mě rodiče dělají srandu. Po chvíli se ale smích opakoval. Šla jsem k oknu a nikde nikdo. Šla jsem tedy ven a rodiče byli na úplně jiné straně zahrady, než odkud se ten prapodivný smích ozýval. Tak co to tedy bylo? Jediné vysvětlení je, že to byl skřítek anebo víla. Někdo věří tomu, že existují skřítci domácí, kteří bydlí u lidí a nosí jim štěstí. Já na skřítky věřím, jeden u nás doma je. Tenhle skřítek u nás doma nám štěstí určitě přinesl, protože máme vždy velkou úrodu na zahradě. Ale možná, že nám občas dělá i nějakou zlomyslnost. Třeba jak se nám tenkrát ztratila slepice a na zemi zůstaly malé lidské stopy. Slovo skřítek pochází z německého Schratt, což znamená „lesní duch“. Lidé dřív věřili, že si skřítka lze vychovat, nejčastěji z vejce nošeného v podpaží. Místa, kde přebývá skřítek v domě, jsou různá. Dnes se ve fantasy namísto skřítka používá spíše slovo elf. (Stella Salvová)

Dachstein.jpg

Velká prázdninová reportáž
říjen 2016

Letní prázdniny utekly zase jako voda a nový školní rok je již v plném proudu. Přesto bych se s vámi rád k prázdninám vrátil a seznámil vás s tím, jak jsem je prožil. Letní prázdniny jsem zahájil tak jako každý rok krátkým pobytem s rodiči v rakouských Alpách. Letos jsme pobývali v jižním Tyrolsku na přechodu Rakouska a Itálie. Zatímco rakouské děti sedí první týden v červenci ještě ve školních lavicích, my už s rodiči vyráželi každý den lanovkou na některý z vrcholů rakouských Alp nebo italských Dolomit. Další týden prázdnin jsem trávil formou příměstského tábora se základnou v Komunitním centru na Máji. Tento ,,příměšťák“ měl název ,,Cestování časem“. Ocitli jsme se tak jeden den v pravěku, další dny ve starověkém Římě, v době středověku, podívali jsme se dokonce i do budoucnosti (návštěva Laser centra v Písku). Na konci července jsme s rodiči mířili opět do Rakouska, konkrétně do městečka Schladming pod vrcholem Dachstein. I přes deštivé počasí jsme zdolali místní vrcholy Planai a Hochwurzen patřící do pohoří Schladmingel Tauern. První týden v srpnu byl pro mě sportovní, neboť jsem se zúčastnil příměstského tábora, který se nesl v duchu olympiády. Nemohli jsme tedy chybět ani na otevření olympijského parku v Lipně nad Vltavou. Druhý srpnový týden pokračoval dalším příměšťákem, tentokrát organizovaným Domem dětí a mládeže. Na tento tábor jsem se obzvláště těšil, protože byl na téma Zločin v říši pohádek. V průběhu celého týdne jsme pátrali, kdo tento zločin způsobil. Podívali jsme se také do Českého Krumlova, kde mě nadchla návštěva grafitového dolu. Nechyběla ani stezka odvahy. Konec prázdnin už byl na dohled a já jsem s rodiči a bratrem vyrazil na poslední společný týden dovolené. Trávili jsme ji na Lipensku, každý den jsme vyráželi na výlet na kole. Zjistil jsem, jak malebná je příroda u nás na Šumavě. Letní prázdniny by se neobešly bez návštěvy babičky a dědy na venkově. Vždy pomáhám babičce s krmením domácích zvířat – prasete, koz, slepic, hus. S bratrem chodíme venčit psí slečnu – jezevčici Ritu. Další letní prázdniny jsou sice ještě daleko, ale už teď se na ně těším a jsem zvědavý, co mi přinesou za dobrodružství. (Martin Jenšovský)

Zakrytá kašna
říjen 2016

Nevšední zážitek se naskytl občanům a turistům Českých Budějovic, když vstoupili v době od 8. září do 2. října 2016 na náměstí Přemysla Otakara II. Na první pohled je zaujala 7 metrů vysoká dřevěná stěna zakrývající Samsonovu kašnu. Pohled vskutku nevídaný! Občanům či turistům se stavba buď líbila, nebo byli opačného názoru. V každém případě se rozproudila diskuse. Kdo si chtěl tuto historickou památku prohlédnout, musel projít po dřevěné lávce, kterou byl propojen prostor Domu umění se Samsonovou kašnou. Pohled na Samsonovu kašnu shora byl úchvatný! Dům umění byl v Českých Budějovicích otevřen roku 1998. Galerie Domu umění připravuje každým rokem výstavy významných domácích a zahraničních autorů, veřejností však nebyly příliš navštěvovány. Architekt Jan Šépka se snažil proto touto stavbou upozornit na význam památek, které nám poskytují společenské a kulturní vyžití. Splnil-li jeho projekt účel, pro který byl zkonstruován, nelze nic namítat. Zprvu odmítavá reakce občanů získala časem po zamyšlení zcela jiný rozměr. Projekt s názvem Vnímání společně se zakrytou kašnou si prohlédlo 32 000 lidí. Vítejte i v Domě umění!  (Martin Kotil)

Ztráty a nálezy ve vědecké knihovně
říjen 2016

Chci vám vylíčit netradiční věc, která se mi stala při mé práci ve vědecké knihovně. Takhle jedno pondělí si listuji knihami, kde hledám obsahy k naskenování. Listovala jsem a listovala, až jsem v jedné knize nalistovala společně s asistentkou stránku, kde bylo ukryto 2000 korun. Byly jsme z toho obě dost překvapené. To se přece jen tak neděje, aby si někdo nechal peníze v knížce, kterou měl půjčenou z knihovny. Asistentka s tou knihou šla za paní, která nám každé pondělí ty knihy chystá k práci. Také ona byla z toho dost překvapená a říkala, jak jsou ti lidé nezodpovědní. Dál jsem tomu nevěnovala pozornost a nesměle jsem se dál věnovala své práci. Samozřejmě jsme to ještě probíraly na zastávce autobusu. Za ty dva roky, co do knihovny chodím, se mi nic podobného nestalo. Přes týden jsem na to tak trochu pozapomněla. Paní knihovnice nelenila, koukla se do výpůjční knihy a projela všechna jména lidí. Následující týden jsem šla do knihovny, jakoby se minulý týden nic zvláštního nestalo. Dorazím na své pracovní místo, kde nám paní kromě knížek přinesla dárkovou tašku. Opět jsme byly s asistentkou překvapené. Zjistilo se totiž, že shodou okolností měla půjčenou knihu jedna slečna Monika, která před nějakou dobou pracovala jako asistentka v denním stacionáři v ARPIDĚ. A tak nám poslala tu dárkovou tašku jako poděkování za nalezené peníze.   (Petra Velíšková)

Jak jsem sekal trávu
říjen 2016

Po ukončení studia v praktické škole v ARPIDĚ jsem dostal nabídku chodit do sociálně terapeutické dílny. Ty jsou určené pro dospělé klienty centra ARPIDA. Hned 1. června jsem dostal možnost si tuto službu měsíc vyzkoušet a po dovolené v srpnu jsme se už věnovali přípravám na zahájení školního roku v ARPIDĚ. Všechno musí krásně upravené, je to přece velká sláva. Čekala nás údržba kolem areálu jako je sekání trávy, pletí, sbírání odpadků, vytrhávání trávy od obrubníků a tak podobně. Po domluvě s Karlem Pavlíkem jsem si nakonec mohl vyzkoušet přímo sekání trávy se sekačkou. To jste měli vidět. Sekačka vepředu, za ní já na vozíku a za mnou Karel Pavlík, aby mi pomohl a jistil mě. Bylo to pro mě velmi těžkou zkouškou, ale myslím si, že jsem v této zkoušce obstál na jedničku. Je dobře, že mají hendikepovaní klienti možnost si vyzkoušet takové zahradní práce. A třeba do budoucna si klienti sociálně terapeutických dílen v ARPIDĚ najdou i svoje zaměstnání. Tímto jim přejme hodně úspěchů v tak těžkém životě, jaký mají.  (Radek Benýšek) 

Kuň Salvová.jpg
Hnědák Matěj
říjen 2016
 

Minulý týden jsme s kolegyní při práci v sociálně terapeutických dílnách vyklápěli trávu u koní. Také jsme koně krmily a česaly. Matěj, to je ten hnědý kůň s krásnou a bohatou hřívou, je vždycky hrozně moc rád, když se tam za ním jdu podívat. Já ho pokaždé pohladím, nakrmím a učešu a Matějovi se to moc líbí. Takže Matěj si mě minulý týden hodně užil, protože těch koleček s trávou bylo opravdu dost a já u něj byla vlastně každou chvilku. Sice jsem se nalítala, ale měla jsem to jak v posilovně a odměnou mi byl hnědák Matěj. Určitě byl spokojený. Jak jinak. (Markéta Mondeková)

Spolupráce STD s klubem LIVING ROOM
Květen 2016
 
Polékování – tak se jmenuje již podruhé připravená úspěšná akce Kulturního klubu LIVING ROOM v Hradební ulici v Českých Budějovicích. Několik druhů polévek k ochutnání za jednu cenu. Ale tentokrát by to mělo být jiné. Sociálně terapeutická dílna chystá s tímto klubem spolupráci. Speciálně pro tuto akci připravuje čerstvou várku chlebových krutonů a domácích nudlí, které budou účastníkům k dispozici a budou si je moci koupit a podpořit tak činnost sociálně terapeutické dílny v Arpidě. Rozhodně si tedy Polévkování nenechejte ujít. Věříme, že je to začátek zajímavé a dlouhodobé spolupráce. Tak, a teď už nás nezdržujte, jdeme péci krutony a válet nudle. (za STD Honza Šesták)
Čarodějnice shořely
Květen 2016
 
V pátek 29.4.2016 jsme my ze sociálně terapeutických dílen připravili pro sebe a pro ostatní speciální akci -  pálení čarodějnic. Ony ty čarodějnice byly totiž nakonec dvě. Jednu jsme připravili my a druhou kolegové z denního stacionáře. Ale než jsme je spálili, tak jsme museli připravit ohniště a dříví. Přišli za námi i další kamarádi: mateřská škola Háječek, Domino, taky přišli ze stacionáře nahoře i v Domečku a někteří ze školy. Každý jsme si upekli buřta. U ohně jsme zpívali písničky s kytarou. Na oheň jsme pak přiložili ty krásné čarodějnice. Ony sice nechtěly, ale my jsme je museli upálit. Počasí nám opravdu přálo, i když byl vítr, ale důležité je, že jsme nezmokli. Myslím si, že se celá čarodějnická akce povedla.  (Markéta Mondeková a Jan Šesták)
Knihovna.jpg
Ponaučení ve vědecké knihovně
Květen 2016
 
„Protože velmi ráda čtu, vždy jsem si přála být knihovnicí. To se mi teď také splnilo.“ – takhle začínal v minulém vydání Arpiďáku můj malý seriál o knihovnách, do kterých chodím. O akademické jsem povídala posledně, dnes je na řadě Jihočeská vědecká knihovna. Chodím tam (pobočka v Lidické ulici) vždy v pondělí pracovat v doprovodu asistentky. Vždycky totiž chodím do počítačové místnosti, kde skenuji a upravuji knihy v systému a poté je posílám do databáze. Nedávno jsem si zkoušela dát knihy do skeneru sama. Zjistila jsem, že to zvládnu. Nyní už tuto práci dělám téměř sama. Neměla jsem tušení, jak je tahle knihovna velká a také to, že se tam pořádají různé akce. Dozvěděla jsem se, že vědecká knihovna má několik poboček v Českých Budějovicích i okolí. Já osobně vím o třech. Nejvíc mě však zaujala zajímavost, že má také pobočku i ve Zlaté Koruně, kam bych se určitě také ráda podívala. Knihovna ve Zlaté Koruně se nachází v místním klášteře, kde se dají vyhledat spisy našich předků. Tolik vše o Vědecké knihovně.  (Petra Velíšková)
Týden v Hošticích
Květen 2016
 
Tak jako každý rok jezdí Arpida na týdenní pobyt na Rožmberk, my s denním stacionářem a sociálně terapeutickými dílnami jsme vyrazili letos první květnový týden jinam, do Střelských Hoštic u Horažďovic. Bydleli jsme v bezbariérovém středisku Domu dětí a mládeže Praha, kde byly tak obrovské pokoje, že jsme se tam krásně vešli. Každý den jsme chodili na procházky, měla jsem s sebou elektrický vozík, takže na pohodu. Asistentku mi dělala slečna praktikantka (kamarádka), se kterou jsme si dobře rozuměly. Výborně nám tam vařili, snídaně jsme měli v podobě švédských stolů, obědy a večeře byly také chutné. Předposlední den jsme se svezli na loďkách, což bylo nádherné. Počasí nám také přálo, bylo ideální právě na ty procházky. Zahrála jsem si tam po dlouhé době bocciu, kterou jsem již dlouho nehrála. Skupina ze sociálně terapeutických dílen hodně chodila po okolí. Byli v Horažďovicích, někteří vylezli i na kopec Prácheň, kde stával ve středověku významný hrad. Večer jsme se vždy sešli, často u ohně a s kytarou, kde se zpívalo, někdy skoro do rána. Skvělé bylo, že tam s námi byli také kamarádi z Rolničky Soběslav, takže jsme se mohli seznámit s novými lidmi. Celkově se mi pobyt v Hošticích moc líbil. Bylo to také určitě tím, že jsme tam byli všichni dospělí. Já si myslím, že jsme tam s Arpidou určitě nejeli naposled.   (Petra Velíšková)
Dvacátý ples v Arpidě
březen 2016

Dne 12. 2. tohoto roku, se konal již 20. ročník plesu v Arpidě. Jelikož to bylo kulaté výročí, byl ples trochu pozměněný. K tanci a poslechu nám hrála kapela Kocourův kartáč. To byla, myslím si, velká změna, než když hrávali Brusný Kotouče. Také se tam dalo zakoupit jídlo s pitím (hlavně jídlo),to se tam dřív taky nedalo koupit a návštěvníci si nosívali své vlastní pochutiny. Myslím, že se všem líbilo, mě tedy zcela určitě. Letos jsem tam byla s přáteli, tak jsem si to moc užila. (Petra Velíšková)
nudle.jpg
Jak se vyrábí nudle?
březen 2016

V poslední době na našem pracovišti sociálně terapeutické dílny v Hirzově ulici nově vyrábíme nudle do polévky s naší skvělou klíčovou pracovnicí Pavlou Koblásovou. Jejich výroba je poměrně jednoduchá. Potřebujeme k tomu polohrubou mouku a dvě vajíčka. Uděláme si a prohněteme těsto. Potom ho rozválíme a dáváme do strojku na nudle. Strojek nám nudličky vytváří. Dáme je na plato a oni uschnou a zabalí se. Někdy místo strojku řežeme nožem. Nudle jsou tlusté asi jako malý pendrek. Pavla Koblásová mě chválila, takže mi to jde asi opravdu dobře. Taky Naďu Průšovou, tu chválila taky. Domácí nudle jsou opravdu dobré. Ty naše si můžete koupit ve Cvičce v Arpidě. Nebo si je můžete udělat i doma. Jak chcete. Kdybyste si nevěděli rady, můžete se na mě obrátit.  (Markéta Mondeková)
Ponaučení v Akademické knihovně

březen 2016

Protože velmi ráda čtu, vždy jsem si přála být knihovnicí. To se mi teď také splnilo. Po ukončení kurzu organizace Poloviny nebe přišla práce jako blesk z čistého nebe. :-) Pracuji teď ve třech knihovnách vždy jeden den v týdnu. Dnes bych vám ráda něco málo napsala o Akademické knihovně a jaké ponaučení se mi tam stalo. Do Akademické knihovny v Českých Budějovicích docházím každé úterý s asistentkou, která mi pomáhá v různých situacích. Teď se nejvíce zabývám zařazování vrácených knih zpátky do regálů. Všechny knihy mají štítek, kde jsou dvě čísla. První číslo značí regál a to druhé číslo označuje samotnou knihu. Další činnost, kterou v Akademické knihovně dělám, je třídění časopisů v boxech. Úterý, 5.1.2016: Dnes mě to už asi konečně trklo nebo mi pomohlo to volno o Vánocích. Prostě jsem lépe pochopila systém zařazování knih. Nebo že by tomu dopomohlo ranní příjemné setkání se známým? Sama nevím. Prostě se mi dneska celý den dařilo. Úterý, 12.1.2016: Třídění časopisů, celkem hrůza! Připadala jsem si trapně, no. Kdyby to bylo jen o číslech. Jenže se to třídí ještě podle roků a to je na mě prostě moc. Asistentka mi to vysvětlovala několikrát a dobře.  Chce to asi jiný postup. Myslím, že už mě i napadá - vzít si prostě menší kopičku časopisů. Ale příště budu pro jistotu zase zařazovat knihy do regálů. A vám napíšu něco o knihovně v Lidické ulici.
  (Petra Velíšková)

kuželky.jpg
Jarní prázdniny na táboře DDM
březen 2016

Jarní prázdniny jsme trávili s bratrem na příměstském táboře organizovaném Domem dětí a mládeže (DDM) v Českých Budějovicích. Příměstský tábor je skvělý způsob, jak smysluplně využít prázdninové volno, když rodiče musí do práce. Funguje to tak, že ráno nás taťka přivezl do DDM a mamka nás odpoledne po skončení programu vyzvedla. Organizátorky tohoto tábora vymyslely opravdu pestrý program, každý den se něco zajímavého dělo. Pondělní dopoledne jsme k mé radosti trávili v knihovně. Zapojili jsme se do interaktivního programu. Hledání názvů knih a jmen autorů pro mě nebyl žádný problém. Pondělní odpoledne jsme celé prořádili v hřišti BezBot. To je taková hala, kde jsou prolézačky a skluzavky ve tvaru hadů a tunelů, akční věže, provazový most, míčový bazén, malá horolezecká stěna, šplhací tyč, maxi lego a další atrakce. V úterý jsme vyrazili na celý den do ZOO Ohrada. V pavilonu „Z“ byl pro nás připravený naučný program o hadech. Dozvěděl jsem se, že se had svléká z kůže, což jsme mohli pozorovat v teráriu na vlastní oči. Ve středu jsme navštívili Jihočeské divadlo. Podívali jsme se do zákulisí divadla, kam se běžný návštěvník normálně nedostane. Měli jsme i možnost být na zkoušce baletu. Středeční odpoledne se neslo ve sportovním duchu. Zapojili jsme se do turnaje v bowlingu (to jsou kuželky). Ve čtvrtek se pro nepřízeň počasí nekonal výlet na Kleť, a tak jsme měli náhradní program ve Stromovce s opékáním buřtů a návštěvou cukrárny. Ani v pátek jsme se nenudili. Dopoledne uteklo jako voda v Planetáriu a odpoledne v tvořivé dílně v prostorách DDM. Škoda jen, že jarní prázdniny netrvají déle. Už se těším na letní prázdniny, které budu zčásti trávit zase v DDM.    (Martin Jenšovský)

Masopust na Hosíně, plný zážitků
březen 2016

V sobotu 6. 2. 2016 se uskutečnil již osmý ročník masopustního setkání na Hosíně, kde bydlím. Masopust bývá každý rok v jiném termínu. Dělá se obvykle od Tří králů do začátku velikonočního postu, takže do Popeleční středy. Masopustní obyčeje souvisí se zemědělským kalendářem a je to přechod k jarním pracím. Charakteristické jsou průvody maškar. V Hosíně bylo opravdu hodně masek a spousta zábavy. Průvod masek chodí  ke každému domu. Tam zahrají a zazpívají a dají si něco dobrého. Večer se všichni sešli v malé hospůdce pod kostelem, kde pokračovala masopustní zábava až do ranních hodin. A tam se stal můj největší masopustní zážitek. Byl jsem vyzván k tanci. Ale jak jsme tancovali rychle, tak jsem omylem podkopl dva lidi. Pak přijely dvě záchranné služby a po ošetření odvezly ty lidi na pozorování do nemocnice, protože se bouchli do hlavy. Ale jinak jsme si to všichni moc užili. A přejme si, aby probíhaly další ročníky tak jako tento rok. Velký dík patří lidem z místního spolku Sýpka a hlavně panu starostovi Honzovi Řičánkovi, který dal jako starosta povolení na průvod masek.  (Radek Benýšek)
 
handbike.jpg
Zajímavá beseda s Jirkou Čeloudem
březen 2016

Milí čtenáři, dne 2. 2. 2016 jsme měli v jídelně v Arpidě besedu s panem Jirkou Čeloudem. Jirka Čeloud je po úraze postižený a nemůže chodit. A tak jezdí na handbiku. Co to je? Je to kolo, na kterém se šlape rukama, protože nohy šlapat nemůžou. A při besedě nám Jirka vyprávěl, jak jezdil na handbiku přes Maroko a Island. A o tom všem nám Jirka pustil sedmdesáti minutový film Zlom vaz!, který natočil. Lidi z Arpidy měli spoustu otázek. Například Jakub Smejkal se ho ptal na teroristy a Jirka odpověděl, že žádné teroristy nepotkali. Na cestě ale zažívali různé jiné útrapy. Například tam byla strašná zima. V některých městech se nemohli ubytovat, protože to policie nedovolila. Jinde je zastihla písečné bouře. Jirka Čeloud nám řekl, jak vlastně na nápad takhle cestovat přišli. Jednou si Jirka zašel s kamarády na pivo. Povídali si o panu Heřmanovi, který taky cestuje na hadbiku. A prý, když to zvládnul pan Heřman, tak by to zvládl Jirka Čeloud taky. A tak vznikl nápad na tuto cestu. Celá beseda byla moc pěkná a naučná. Mohli jsme si vyzkoušet i ten handbike. Jirka je statečný, že na handbiku přejel celé Maroko a Island.  My jsme v těchto zemích nikdy nebyli. Kdybychom handbike měli, tak bychom zkusili jet z Českých Budějovic do Prahy. Ale nevím, jestli bychom to zvládli. Více o Jirkovi Čeloudovi a jeho cestách najdete na adrese http://3handbikes.com.    (Martin Jenšovský, Markéta Mondeková)

Každý pátek rozebírat do "Vlny"
My ze sociálně terapeutické dílny v Arpidě chodíme pravidelně pracovat někam ven. Říkáme tomu externí cvičné pracoviště. Každé je jiné. Třeba chodíme do KFC nebo McDonalda. Naďa hodně chodí skládat různé věci do Avízo Zliv. Petra Velíšková zase do knihovny. Já mám nejoblíbenější pracoviště, které se jmenuje Vlna. Je u nádraží v Budějovicích. Docházím tam 1x týdně v doprovodu asistentky Jitky.  Jezdíme tam městskou hromadnou dopravou, myslím číslem devět. Po příchodu na pracoviště mi pan vedoucí dá nějakou práci. Třeba třídění papírů, rozmontovávání součástek a jiné věci. To dělám celé dopoledne, ale máme tam i svačinu. Ve Vlně pracuje i můj strejda. S ním si vždycky povídám, ale jen když je přestávka. Pan vedoucí z Vlny mi říkal, že jsem šikovná. Prý by bylo nejlepší, kdybych tu pracovala pořád. Já tam chodím moc ráda. A bylo by to dobré, kdybych tam pracovala pořád. Po skončení práce se zase společně vracíme zpět do Arpidy. Někdy si pro radost u nádraží kupuji kebab ve stánku u zastávky. To je moje odměna.

(Markéta Mondeková)

Londýn 1.jpg
Na zkušenou do daleké Anglie

V termínu od 30.11. do 6.12. 2015 se zúčastnilo deset vybraných dětí naší školy v Arpidě spolu s pěti učiteli jazykově vzdělávacího pobytu v anglickém Hastingsu. Mezi vybranými jsem byl i já. A tak vám mohu o tomto pobytu napsat pár řádek. Cesta vedla autobusem přes Německo a Belgii do francouzského přístavního města Calais. Odtud jsme vypluli trajektem přes Atlantský oceán až do Doveru, přístavního města v Anglii. Odtud už to byl jen kousek do rezidence školy v Hastingsu, kde jsme byli ubytovaní. S výukou angličtiny jsme začali hned druhý den po příjezdu. Podle neznalostí angličtiny jsme byli rozděleni do tří skupin a přiděleni tak jednomu z tamních učitelů. Já jsem patřil do skupiny mírně pokročilých a vyučovala nás paní učitelka Julieth. Čtyři hodiny výuky denně utekly jako voda, protože Julieth byla vtipná a přistupovala k výuce zábavnou formou. Musím poznamenat, že jsme na tom v mluvení anglicky nebyli ve srovnání s ostatními dětmi tak špatně. Odpoledne patřila návštěvám různých památek a zajímavých míst. Viděli jsme tak: skalní útesy a muzeum v Hastingsu, podmořský svět Sea Life Centrum v Brightonu, katedrálu v Doveru. V Brightonu v podmořském světě jsem se dokonce ztratil, když jsme šli na nákupy. Stalo se to tak, že jsem šel po ulici, po přechodu pro chodce, rozhlédl jsem se a najednou vidím, že ostatní jsou pryč. Naštěstí jsem věděl, kde máme potom sraz. Takže jsem tam šel a tam jsme se potkali. I kdybych to nevěděl, tak jsem si jistý, že bych se anglicky domluvil a naši skupinu bychom našli i tak. Poslední den byl celý věnován návštěvě Londýna. Tam jsme obdivovali: Big Ben, Buckinghamský palác, most Tower Bridge, londýnské kolo (Oko) a muzeum voskových figurín. Navzdory dlouhé a únavné cestě byl tento pobyt pro nás užitečný a přinesl nám spoustu neopakovatelných zážitků. Chtěl bych touto cestou poděkovat všem učitelům z Arpidy, kteří se během pobytu o nás starali. Velký dík patří obzvláště Mgr. Jaromíru Novákovi, který měl organizaci celého pobytu na starosti.  
(Martin Jenšovský) 


Zpívali jsme babičkám
Pře Vánoci jsme byli my kapela K.R.B. v domově pro seniory u Hvízdala v Českých Budějovicích. Mohli jsme si tam něco koupit v malém bufetu, ale to není zajímavé. Zajímavé je, že jsme tam zpívali ve společenské místnosti vánoční písničky. Chtěli jsme, aby měli nějaké povyražení, a myslím, že si to ty babičky a dědečkové užili. Byla jich plná ta velká místnost, asi jídelna. Všichni zpívali s námi. Na konci každé písničky tleskali. V závěru nám dali čokolády za to, že jsme hezky zpívali. A nejlepší bylo, že když jsme zazpívali poslední píseň a balili jsme nástroje, jedna paní přišla a říkala nám, že chtějí ještě jednu písničku: Štěstí, zdravý, pokoj svatý. Tak jsme jí zahráli. Na začátku koncertu jsem měla velkou trému. Ale nakonec, když nám lidi tleskali, tak už jsem trému neměla. Měla jsem spíš dobrý pocit před Vánocemi. Já osobně, kdybych byla stará v domově důchodců, tak tahle kapela K.R.B. by mi před Vánoci udělala velkou radost. 
(Markéta Mondeková)

 

Zájem o naše výrobky i na adventních trzích
V praktické škole vždy před Vánoci vyrábíme spoustu zajímavých výrobků. Pro rodiče, pro návštěvníky Arpidy i na prodej. A v pátek 27.11.2015 jsme prodávali na adventních trzích na náměstí v Českých Budějovicích. Měli jsme půjčený dřevěný stánek. Prodávali jsme ovesné sušenky vlastní výroby, zelňáky, svíčky, stromečky a mýdla. To všechno umíme vyrobit společně s paní učitelkou Anetou Kudrličkovou. Některé výrobky byly také ze sociálně terapeutické dílny v Hirzově ulici, kterou vede Pavla Koblásová. O všechny výrobky byl docela zájem, i když dopoledne tam chodilo málo lidí. Myslím si, že se nám akce vyvedla a těšíme se na další advent v letošním roce. Za žáky praktické školy dvouleté  se akce zúčastnili žáci  Radek Benýšek, Jan Lang a Ondřej Kalina v doprovodu Mgr. Anety Kudrličkové a Kateřiny Novákové.
(Radek Benýšek)
 
Příběh města v muzeu, bude se vám líbit
Dne 25.11. 2015 navštívila naše třída zajímavou výstavu v Jihočeském muzeu, která nesla název Příběh města České Budějovice. Výstava svým zpracováním oslovila určitě nejenom nás, milovníky historie, ale i všechny ostatní, kteří výstavu zhlédli. Ve třech sálech jsme se mohli pomocí různých artefaktů a vymožeností moderní technologie seznámit s historií města. Mě nejvíc zaujala práce s tabletem, na kterém jsem si mohl hledat různé architektonicky zajímavé stavby Českých Budějovic a vidět, jak vypadaly před třiceti lety a jak vypadají nyní. Doufám, že v muzeu navštívím ještě více takto povedených výstav. A na tuhle se jděte podívat i vy, bude se vám líbit. 
(Martin Jenšovský)

Moruše II.jpg

Jak jsme zasadili morušovník 
Morušovníky jsou ovocné stromy pěstované zejména v teplých a úrodných oblastech. Přežijí ale i tuhé zimy v oblastech chladnějších. Na našem území jsou známé už dlouhou dobu a oteplování klimatu značně usnadňuje jejich šíření v Evropě. Plody moruše jsou jedlé, příjemně sladké a šťavnaté a velmi se podobají ostružině. Jsou buď fialové, nebo bílé a obsahují léčivé látky. Dají se z ní dělat pečené čaje, džemy, marmelády a podobně. My to v sociálně terapeutické dílně chceme zkusit. Proto jsme si jeden takový morušovník zasadili v Arpidě u domečku. Nejvíc zasazovali Honza Pejchal, Tomáš Dvořák a Katka Nováková. A vy se těšte, co z moruše příští rok vyroste. Kdyby z toho nebyla šťáva, nevadí. Morušovník se používá i k výrobě hedvábí. V Japonsku se užívá dřevo morušovníku k výrobě speciálních soudků a v Turecku k výrobě hudebních nástrojů.
               
(Markéta Mondeková)



Nezmaři zpívali benefičně
V pátek 9.10.2015 od 19 hod. se v kostele sv. Vojtěcha v Českých Budějovicích konal benefiční  koncert folkové skupiny Nezmaři. Jako host vystoupil domácí dětský sbor hudební školy Vojtěch, ve kterém zpívám taky já (Martin Jenšovský). Výtěžek z tohoto koncertu bude věnován na nákup aparatury pro hudební školu. Koncert se povedl. Publikum bylo veliké. Náš sbor se skládá z 10 holek a z 5 kluků. Jako doprovod nás doprovázely tyto nástroje: klarinet, hoboj, trumpeta, elektrické bicí, kontrabas, baskytara, rocková kytara, kytara. Písničky jsme zpívali většinou dětské i od Nezmarů, například Hodné štěně, Moje teta Sylva, Hej člověče boží, Halelujah, Kdo si zpívá, má do ráje blíž, Musíš jít dál. Po skončení koncertu si lidé dokonce stoupli a tleskali.                  
(Martin Jenšovský)  


Výprava za švestkovou vůní nám chutnala
V pátek 16.10.2015 jsme se my, studenti arpiďácké praktické školy dvouleté, zúčastnili švestkových trhů na budějovickém  náměstí Přemysla Otakara II. Prodávaly se tam více méně věci ze švestek, jako jsou koláče nebo švestkové knedlíky. Ale švestkové trhy nejsou jenom o prodeji věcí ze švestek, ale také třeba něco k snědku. Třeba bramboráky,  halušky, párek v rohlíku. Ale také jsme viděli pána, který vyfoukával ze skla například koně se sáňkama. Myslím si, že jsme si to všichni užili. A výlet jsme zakončili obědem v McDonaldu a pak už jsme se vrátili zpět na Arpidu.
(Radek Benýšek) 

Name
Email
Comment
Or visit this link or this one